Luxácia Pately
25.09.2012 10:57Luxácia Pately
MVDr. Roman Skala
Je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Na úvod je nezbytná krátká zmínka o anatomii kolenního kloubu. Patela (čéška) je oválná kost umístěná uvnitř kolenního kloubu, kde je volně skloubená se stehenní kostí - není s ní srostlá. Patela leží ve žlábku ve spodní části stehenní kosti a z obou stran je zajištěna kostními hřebeny, které zabraňují jejímu vykloubení. Shora se na patelu upíná čtyřhlavý stehenní sval, zdola patelární vaz, který končí na hřebeni holenní kosti; celý kloub je obklopen kloubním pouzdrem. Všechny tyto struktury zajišťují fixaci pately v anatomické pozici. To ovšem platí jen v případě, že jsou normálně vyvinuté a nepoškozené např. úrazem.
Dělení luxací
Luxaci pately lze rozdělit za prvé podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu. Nejčastěji se s mediální (vnitřní) vrozenou luxací setkáváme u malých a trpasličích plemen, v našich podmínkách bych z vlastní zkušenosti uvedl zejména tato plemena – čivava, trpasličí špic, pražský krysařík, pudl, jorkšírský teriér, mops, ale postižena jsou i plemena větší – např. stafordšírský bulteriér, šarpej nebo labradorský retrívr. Vrozenou laterální (vnější) luxací pately jsou naopak častěji postižena velká a obří plemena psů, jako německá doga, irský vlkodav, bernský salašnický pes, bernardýn.
Anatomické deformity
Při vrozené luxaci pately vznikají v průběhu růstu psa na pánevní končetině anatomické deformity, které v konečném důsledku vedou právě k tomuto onemocnění. Zdálo by se, že tyto deformity postihují pouze kolenní kloub, ale není tomu tak. Důležitá je i stavba kloubu kyčelního, který má zásadní vliv na úhlení celé pánevní končetiny. Příliš velký nebo naopak příliš malý úhel mezi krčkem a tělem kosti stehenní a vnější nebo vnitřní prohnutí těla kosti stehenní jsou nejčastější příčiny následných změn v samotné kolenním kloubu. Zde potom pozorujeme abnormální vnitřní nebo vnější rotaci dolní části kosti stehenní a horní části kosti holenní, zejména holenního hrbolu, na který se upíná čéškový vaz.. V těžkých případech je málo nebo není vůbec vyvinutý žlábek stehenní kosti, ve kterém patela za normálních podmínek „sedí“. Změny na kostech jsou tedy nejdůležitější pro vznik vrozené luxace pately, následně se vyvíjejí změny na měkkých tkáních, zejména na kloubním pouzdru.
Traumatická luxace pately je způsobena zraněním, u psů jsou to zejména autoúrazy, pády z výšky a rvačky, kdy dochází k mechanickému poškození tkání, které patelu fixují v anatomické pozici. Tento druh luxace nemá plemennou ani věkovou predispozici, frekvence výskytu je výrazně nižší, než u luxace vrozené.
Stupně luxace
Podle závažnosti postižení rozdělujeme luxaci pately do 4 stupňů. Při 1. stupni (nejlehčím) můžeme patelu manuálně vykloubit, ta se ovšem ihned vrací do původní pozice. Při 2. stupni patela vyklubuje samovolně, ale je ještě schopna návratu do normální pozice, někteří psi jsou schopni patelu sami „nahodit“ rotací končetiny. Při 3. stupni je patela luxovaná trvale, ale jsme schopni ji manipulací reluxovat, nicméně se ihned vrací do abnormální pozice. 4. stupeň luxace je charakterizován nereponovatelnou trvalou luxací pately. Všechny tyto stupně jsou v různé míře doprovázeny rotací holenní a stehenní kosti, příp. dalšími deformitami, jak bylo popsáno výše. Rozdělení luxace pately do jednotlivých stupňů je významné zejména z hlediska volby vhodného léčebného postupu, ale u chovných jedinců by měla tato vada být brána v úvahu i při zařazení do chovu. V této souvislosti je jednoznačně doporučitelná selekce postižených jedinců za účelem postupné eliminace luxace pately z chovů čistokrevných psů, protože tato vada má dědičný základ a její výskyt zejména u některých plemen je velmi vysoký.
Postup stupňování luxace čéšky (podle Singletona)
Klinické příznaky
Klinické příznaky luxace pately jsou poměrně různorodé a samozřejmě závisí na stupni postižení. U 1.stupně luxace se zpravidla nesetkáváme s výraznými příznaky, takže tento stupeň bývá spíše náhodným nálezem při vyšetření u veterinárního lékaře. Pokud se příznaky vyskytnou, jedná se o příležitostné zvednutí postižené končetiny na několik vteřin a následnou normální chůzi. Vyšší stupně luxace pately se už projevují výrazněji – jedná se o kulhání různé intenzity, rotace končetiny ve směru luxace, často pozorujeme pravidelné nadnášení končetiny, které je mnoha majiteli psů považováno za zcela normální a přitom je to jeden z typických příznaků luxace pately. V těžkých případech, zejména u 4. stupně luxace dochází k deformitě končetiny a pokud je postižení oboustranné, pes se pohybuje velmi obtížně a není schopen se postavit vzpřímeně na pánevní končetiny. Příznaky pozorované při luxaci pately jsou způsobeny jednak bolestí vyvolanou samotným vykloubením a také omezenou funkčností kolenního kloubu. Problémem při neléčené luxaci je i osteoartróza, vzniklá následkem opakovaného dráždění chrupavky vyklubující čéškou a nerovnoměrné zatížení kolenního kloubu.
Terapie
Poslední a pro majitele postiženého psa nejdůležitější otázkou je léčba tohoto onemocnění. Při lehčím postižení, které není doprovázeno žádnými klinickými příznaky popsanými výše je možná konzervativní léčba, která spočívá v klidovém režimu, u traumatické luxace je možný i fixační obvaz. Z používaných léků je vhodné použití tzv. chondroprotektiv, která omezují vznik osteoartrózy – přípravky s obsahem glukosaminu, chontroitinu, kolagenu a MSM. Pokud pacient s luxací pately vykazuje klinické příznaky je jednoznačně doporučitelné chirurgické řešení. Při operaci luxace pately provádíme zpravidla kombinaci několika operačních technik, které mají za úkol fixovat čéšku v normální pozici a navrátit anatomické poměry v kolenním kloubu co nejblíže optimálnímu stavu. S případnou operací není nutné vyčkávat do dospělosti, naopak těžší stupně luxace je vhodnější operovat co nejdříve jako prevenci vzniku závažných deformit.
Poznámka: Vyšetření psa na PL nevyžaduje narkózu ani rentgen. Vyšetření provádí specializovaní veterináři
(pravidelně aktualizováno na https://www.vetkom.cz/ordinations/patela), kteří vám vystaví oficiální certifikát s výsledkem (podobný jako při vyšetření očí nebo HD). Samozřejmě požádat o vyšetření můžete také jiného veterináře, ale výsledek musíte brát jen jako orientační. Vyšetření je možné provádět od stáří jednoho roku věku psa. U fen se nedoporučuje vyšetření během hárání nebo krátce před a po něm, v tomto období jsou vazy pružnější a výsledek tím může být zkreslen. Totéž platí při vyšetření na dysplasii kyčelních kloubů!
Použitá literatura:
Komora veterinárních lékařů České republiky. Komora veterinárních lékařů České republiky [online]. Praha: KVL ČR, c1996 [cit. 2009-02-02]. Vnitřní předpis Komory veterinárních lékařů České republiky o postupu při posuzování luxace čéšky u psů. Dostupný z https://www.vetkom.cz/ordinations/patela/
SKALA, Roman. Luxace pately u psů [online]. Praha: 2009 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z https://www.terierka.com/luxace-skala.html/PLEŠOVÁ, Daniela. Luxace pately [online]. 2008 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z https://dogsite.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=54&Itemid=2 KVAPIL, Roman. Luxace čéšky 2 [online]. 2005 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z https://www.spicove.cz/veterina/luxace/luxace-cesky-2.php
datum zveřejnění: 7.3. 2004
Prevzaté zo stránky: https://www.veterina-info.cz/
|
Luxace patelly (čéšky) |
|
V naší praxi se setkáváme s případy, kdy přijde majitel psa a hlásí: "Pane doktore, ten náš Ben chodí naprosto normálně, ale jsou chvíle, kdy běží jen po třech a čtvrtou nohu nepoužívá. Po chvíli je opět v pořádku a peláší si dál po čtyřech. Nevíte, co by to mohlo být?" A právě tato slova jsou pro nás signálem, že by se mohlo jednat o vrozenou luxaci čéšky. Vrozenou luxací čéšky jsou nejčastěji postižena trpasličí a malá plemena do hmotnosti 9 kg. Mezi plemena s největším rizikem výskytu této vady patří jorkšírský teriér, čivava, malý a trpasličí pudl. Mnohem více než psi samci jsou postiženy feny. Postiženy také bývají zpravidla obě nohy, ovšem každá může být postižena rozdílně silně. Tato vada je považována za dědičnou. Vzhledem k tomu, že na vytvoření kolenního kloubu se podílí celá řada anatomických struktur, i luxace patelly může být způsobena celou řadou různých abnormalit. Toto je důkazem toho, že vada je polygenně ovlivněna, tedy mnoha geny, které kódují jednotlivé struktury kolena. Čéška je nedílnou součástí kolenního kloubu, který je tvořen kostí stehenní a kostí holenní. Ve svislé ose tohoto kloubu se právě pohybuje čéška, která zde sehrává důležitou úlohu v mechanismu natažení kolena. Na čéšku se totiž upínají svaly natahující koleno. Protože pánevní končetiny jsou motorem těla při pohybu, jakékoliv abnormální uspořádání může narušit stabilitu kolena, a to ve svém důsledku vede k různým abnormalitám chůze. Nejčastěji popisované změny proporcí těla v souvislosti s luxací čéšky se vyvíjejí v důsledku toho, že postižená zvířata nemohou řádně natáhnout kolenní kloub. Jedinci s vadou mají deformované pánevní končetiny (postoj do O), hrbí se a jejich prsty mohou být vytočeny směrem dovnitř. Vlastní luxace čéšky nemusí způsobovat okamžité kulhání, ale postupem času a v důsledku abnormalit se vyvinou artrotické změny na kloubu a může dojít k objevení se klinických příznaků jako kulhání, bolestivost atd. Tato vada je prokazatelná jednoduchým klinickým vyšetřením, není potřeba zvíře uspávat či rentgenovat. Rozlišujeme čtyři stupně luxace čéšky podle klinických příznaků a podle nálezu při vyšetření. V následující tabulce jsou uvedeny nejčastěji pozorované klinické příznaky jednotlivých stupňů luxace patelly a klinické nálezy korespondující s jednotlivými klasifikačními stupni této vady.
Stupeň Prevzaté zo stránky: https://www.veterina-info.cz/ |
